Unikátní vitamín C
v kombinaci s řadou dalších látek pro každodenní užívání

Vitamin C

Víte, proč zvířata v přírodě nejsou nemocná?
Proč nemají virózy, chřipky, rýmu nebo jiné problémy?

Zvířata si - na rozdíl od člověka - vytvářejí v játrech vitamin C. Výzkumy ukázaly, že živočichové si v játrech vyrábějí 100 až 500 mg vitaminu C na 1 kg tělesné váhy. Nám, lidem, úřady stanovily maximální doporučenou dávku na 1 mg na 1 kg tělesné váhy.

A to je množství, které zvířata produkují, když jsou zcela zdravá. Při stresu nebo při nástupu nemoci svoji produkci vitamínu znásobí 2x až 5x.

Ještě se divíte, že jsme nemocní?

Často se uvádí, že naše střeva mají limit (toleranci), kolik vitaminu C jsou schopné do našeho těla propustit. Mluví se, že je to 300 až 500 mg (jakmile překročítde limit, dostanete průjem). Proto se přistupuje k infúznímu podávání vitaminu C - tedy do žíly.

Vysoké dávky vitaminu C vedou k uzdravení. A tak přestože vitamin C není lék, úřady nařídily, že vysoké dávky pro infúzní podání musí být na lékařský předpis. Naštěstí zdravotní průmysl odmítá následující fakta.

Jaká jsou fakta?

Doktor Robert Cathcart ve své práci \"Vitamín C, tritrace po toleranci střev, anaskorbémie a subakutní kurděje\" (vyšla již roku 1981) píše:

“V roce 1970 jsem zjistil, že čím nemocnější pacient, tím více kyseliny askorbové (tedy vitamínu C) podávané ústy sneslo jeho tělo, než se objevil průjem. Nejméně 80% dospělých snáší mezi 10 a 15 gramy kyseliny askorbové, podávané ve formě jemných krystalků rozpuštěných v polovině hrnku vody a rozdělených na čtyři dávky během 24 hodin.

Můj objev, pro mně samého neuvěřitelný, spočíval v tom, že všichni pacienti, kteří tolerovali tyto dávky askorbové kyseliny, snesli větší dávky – aniž se dostavil průjem – pokud byli nemocní, nebo ve stresu. Tato zvýšená tolerance byla v zásadě úměrná toxicitě (jedovatosti, závažnosti pozn. aut.) nemoci, která byla předmětem léčení. Toleranci rozhodně zvyšuje již mírný stres (například úzkost, cvičení a fyzická námaha, velké horko, zima, atd.). Kromě toho bylo zřejmé – což jsem očekával – že zvýšení frekvence dávek opět zvýšilo toleranci – tělo bylo schopno vstřebat zhruba o polovinu více vitamínu. Co jsem ovšem naprosto neočekával, bylo, že se dostanu u některých pacientů – aniž se objeví symptomy průjmu – na dávky kolem 200 gramů za 24 hodin.”

Dr. Cathcart popisuje své zkušenosti, že pacienti s mírným nachlazením užívali mezi 30-60 gramy vitaminu C denně, lidé s virovým zápalem plic mezi 100-200 gramy denně. Takto vysoké dávky u nich vyvolaly téměř okamžitý ústup nemoci. Nižší dávky to nedokázaly.

Právě \"předávkování\" je tím zásadním prvkem pro úspěch.
Proto užívání malého množství sice pomůže, ale zdraví nenavrátí.

Jiný lékař, Dr. Bate doporučuje užívat vitamin C takto:

“Dávka vitamínu C musí být stanovena individuálně. To není těžké, pokud užíváte vitamínový prášek ve formě askorbátu, “změkčené” formy, která neutralizuje kyselost čistého C vitamínu (kyseliny askorbové). Jedna čajová lžička prášku se rovná čtyřem gramům vitamínu C. Pacient bere jednu lžičku každou hodinu do doby, než se u něj objeví průjem. Pokud se do 4-6 hodin průjem neobjeví, dávka se zdvojnásobí na 2 čajové lžičky každou hodinu - a tak dále. Jakmile se dostanete na “úroveň tolerance střev” a o něco málo ji snížíte, víte, jak velkou dávku podávat každých osm hodin, či ještě lépe, podávat polovinu každé čtyři hodiny. Někdy jde o neuvěřitelně vysoká čísla! U některých rakovin jsem viděl i dávky 200 g každých osm hodin.”